počítání • slovíčka • chemické názvosloví • přírodopisné poznávačky • slepé mapy • převody jednotek • mnoho dalšího

• hotové trenažéry pro různé předměty
• tvorba vlastních trenažérů
• šetří škole peníze za papíry a kopie
• šetří učitelům čas a síly
• zefektivňuje procvičování

Trenažéry jsou vhodné zejména tam, kde je důležité 100% zvládnutí dovednosti, protože jinak by nastaly problémy s pokročilejšími navazujícími činnostmi.

Je důležité, aby učitelé „drilovací“ složku učení nepodceňovali. Bohužel ale vymýšlení, zadávání a kontrolování těchto jednoduchých úloh (třeba násobilky) je pracné a časově náročné. Přitom nejde o intelektuálně náročné činnosti.

Čas a síly, které učitel ušetří tím, že nemusí vymýšet, zadávat a kontrolovat drilovací úlohy (aniž by je ale vynechal!), může přesunout ke kreativnějším činnostem se žáky, při kterých už je role učitele nezastupitelná.

Rozhodně varujeme před tím, aby někdo „drilování“ považoval za jediný úkol školy. Sami nadšeně propagujeme badatelsky orientované vyučování se systémem Vernier. Přesto (či právě proto) víme, že dril zkrátka má ve škole své důležité místo.

Proto pracujeme na projektu DRILL & SKILL.

• dokonale se naučit ty dovednosti, které jsou samy o sobě potřebné, nebo jsou nezbytné k zvládnutí nějaké pokročilejší činnosti, která je pro žáka důležitá
• nebýt při učení zbytečně stresován počátečními neúspěchy
• mít zpětnou vazbu a současně „bič“ vyplývající z toho, že úkoly někdo zadá a zkontroluje jejich řádné splnění
• nemuset spolu s ostatními žáky pořád dokola procvičovat něco, co už on sám dávno umí, naopak mít ale dostatek času na procvičování, když za ostatními zaostává

• aby nemusel pořád dokola vymýšlet triviální úlohy
• aby za něj někdo kontroloval úkoly žáků
• aby měl přehled, jak si který žák stojí
• aby měl předpřipravené trenažéry (nemusel je vymýšlet), ale současně aby měl možnosti si je případně upravit či vytvořit podle potřeby svých žáků

• vidím zadané úkoly
• řeším je kolikrát chci, dokud se to nenaučím
• učitel vidí moje nejlepší výsledky

• špatně se opisuje (každá sada úloh je náhodně generována, nelze ráno před školou opsat úkol od kamarádů)

• snadné zadávání úkolů
  1. co (násobilka, převody jednotek)
  2. komu (7.B, Petr Vopička)
  3. kolik známek a do kdy (např. 5 známek do neděle)
  4. jak přísně hodnotit (důležité nastavit přiměřenou náročnost, ani moc ani málo)
• prohlížení výsledků

Učitel například žákům řekne, že chce, aby měli do neděle všichni pět jedniček z násobilky. Každý úkol obsahuje například 20 úloh na násobení, kromě hlídání správnosti řešení lze nastavit i časový limit, aby byli žáci nuceni řešit nejen přesně, ale i svižně.

V pondělí ráno si pak může prohlédnout výsledky (jedná se o fiktivní žáky):

Každý žák mohl řešit kolikrát chtěl, učiteli se zobrazuje v tabulce 5 nejlepších výsledků. Obvykle žáci udělají mnohem více úkolů, než těch zadaných 5. Ze začátku jim to totiž nejde tak dobře, takže chvíli trvá, než začnou získávat jedničky.

V ukázkové tabulce vidíme typickou množinu výsledků. Většina žáků se danou dovednost dokonale naučila (samozřejmě pokud nepodváděli, to se ale ve škole okamžitě projeví), mají tam pět jedniček.

Jansta David má samé otazníky, vůbec tedy úkoly neřešil. To může mít řadu příčin, třeba je to lempl a je potřeba ho „vytahat za uši“, nebo je vážně nemocný, nebo vůbec látku nepochopil a ani to proto nezkoušel.

Nováková Pavla to třikrát zkusila, ale zjistila, že jí to vůbec nejde, tak dalších pokusů zanechala.

Randa David se spokojil s výrazně horšími známkami, než bychom si asi přáli. Učitel si u něj může zobrazit výpis všech získaných známek, ne pouze těch nejlepších. Z toho snadno zjistí, zda David dlouho dřel, aby se dostal aspoň na ty trojky, nebo to třeba zkusil pouze pětkrát a vlastně tomu tedy moc nedal.

Někteří žáci jsou svým založením jako Vychodilová Tereza, která po získání první jedničky usoudila, že už to umí a dál se jí nechtělo v cvičení pokračovat. Doporučujeme tyto žáky přeci jenom nutit, aby těch jedniček získali víc a danou dovednost si tím upevnili + prokázali, že to opravdu dobře zvládají.

Čeho tedy učitel dosáhl?

1. Žáci byli jemně nuceni zabývat se procvičováním. Učitel přitom vynaložil minimální úsilí, protože nemusel úkoly ani vymýšlet ani zadávat ani kontrolovat.
2. Většina žáků dokonale zvládla požadovanou dovednost. Přitom každý svým vlastním tempem a přesně za ten čas, který odpovídá jeho rychlosti a schopnostem. Někdo možná získal pět jedniček hned při prvních pěti pokusech, jinému se to třeba podařilo až po několikadenní práci a desítkách pokusů.
3. Žáci i učitel mají zpětnou vazbu. Vědí, že procvičovanou dovednost dokonale ovládají, nebo naopak že s ní mají problémy a potřebují například doučování, individuální přístup a podobně. Učitel by se měl zaměřit speciálně na Davida Janstu, Pavlu Novákovou, Davida Randu a Terezu Vychodilovou.

Je nutná dobrovolná spolupráce žáků. Učení žáky nemusí pokaždé vysloveně bavit, ale měli by v něm spatřovat smysl.

Nepoužívejte trenažéry jako trest, například za vyrušování. Ono to může svádět, protože zadávání je pro učitele téměř bezpracné.

Není to e-learning ani zkoušení. Pomocí trenažérů se žáci mohou naučit sami (bez učitele) jen ty nejjednodušší věci, jako jsou třeba značky chemických prvků. Složitější věci (třeba převody jednotek) je nejprve musí naučit učitel, pomocí trenažérů si to mohou procvičit, upevnit a poskytnout učiteli i sobě zpětnou vazbu, zda už to dokonale zvládají.

Každého motivuje jiná náročnost. Pokud budete žákům dávat příliš snadné, nebo naopak příliš obtížné úkoly, nebude je to bavit a brzy je otrávíte.

Trenažéry nejsou primárně určeny jako nástroj zkoušení a známkování. Hodnocení v trenažérech hraje jen motivační a zpětnovazební roli, může být i ústní nebo třeba „smajlíkové“, nemusíte se omezovat na čísla.

Nepřehánějte to s rozsahem toho, co žáky nutíte drilovat. Vždy se zamyslete, zda to opravdu nezbytně každý jeden z nich potřebuje. Při řízení motorového vozidla je například nezbytně nutné umět dokonale dopravní značky. Loga všech možných výrobců automobilů už ale žák asi znát nepotřebuje…

Některé žáky trenažéry vyloženě baví, klidně jim umožněte trénovat i věci nad rámec základů, ať se třeba učí ta loga výrobců automobilů, nalézají-li v tom zalíbení. Zvažte ale, zda je například vhodné dávat za to „bonusové jedničky“, jestli tím vlastně skrytě nenutíte k takové činnosti i ostatní žáky.

Přemýšlejte nad tím, zda to jenom nevypadá, že žáci umějí to, co potřebují umět. Například schopnost přiřadit k obrázku dopravní značky její přesný název ještě nutně neznamená, že žák také ví, jaká je role dané značky v silničním provozu. Je zkrátka potřeba neustále hlídat, aby znalosti nebyly povrchní a formální.